Filosofie Reggio Emilia

Principy

Dítě je aktivním účastníkem učení. 

Je přirozeně zvídavé a chce se učit, je v neustálé interakci s prostředím kolem sebe, objevuje, experimentuje, komunikuje, chápe...učí se. V Reggiu dáváme dětem velkou důvěru, necháme se vést jejich zájmy a nadšením. Vznikají malé i velké projekty, během kterých se toho spoustu naučíme, i když to na první pohled může vypadat, že si jenom hrajeme. Učení je totiž fascinující zábava!

Reggio vnímá prostředí jako třetího učitele. 

Třídy se přetvářejí spolu s projekty a skýtají pestré materiály k tvůrčím a konstrukčním činnostem. Netradiční i tradiční materiály jsou esteticky seskupeny dle tvarů a barev a přímo vyzývají člověka ke hře a experimentu. Reggio škola má také svůj ateliér, kde mohou děti svobodně tvořit v malých skupinkách. Samotné prostředí školy je zdrojem inspirace a zároveň odrazem dětského světa. Výuka však často přesahuje prostory školy a vydává se ven do skutečného světa. V rámci projektů mohou děti navštívit různá obyčejná i neobyčejná místa...

Rodič jako partner

Přijímáme rodiče jako partnera ve vzdělávání dětí, jehož role v učení dítěte je klíčová. Proto se Reggio školy snaží rodiče zapojit do projektů učení a vytvářejí tak společnou komunitu pro vzdělávání a výchovu svých dětí. Učitelé a rodiče spolu více komunikují. Škola zve rodiče na společné akce s dětmi, ale také na akce určené pouze pro rodiče, aby tak rodiče mohli sdílet své problémy a zájmy, vzdělávat se v oblasti rodičovství. Dítě se učí, že je součástí většího společenství, jehož chod může ovlivňovat a spoluvytvářet.

Průběžně dokumentujeme proces učení. 

Učitelé se stávají pozorovateli a dokumentaristy dění ve škole, aby pomohli zviditelnit samotné učení a vývoj dětí. Vytvářejí fotodokumentaci, zapisují a nahrávají dětské myšlenky, dokumentují dětské kresby a výtvory a vytvářejí z nich pak dětská portfolia, projektové plakáty a prezentace. Dokumentace pak slouží pro učitele a rodiče jako zdroj poznání o procesech a principech učení dítěte. Zároveň je prezentace projektů výborným zdrojem pro rodiče i veřejnost a pomůže jim lépe proniknout do tajů dětského světa a procesů jejich učení. Samotné dítě může vnímat vlastní pokrok, porovnávat a vytvářet si zdravý sebenáhled.

Spolu s dítětem se můžete vydat na dobrodružnou a objevnou cestu a dostat se až do hloubky poznání. Stačí otevřít svoji mysl novým možnostem a sdílet to ohromné nadšení, které naše učení popohání vpřed.

Příběh

Lidé v Reggio Emilia (Itálie) byli po 2. světové válce otřeseni tím, co zažili. Přemýšleli, co by mohli udělat pro to, aby se něco tak strašného již nikdy neopakovalo. Jak zajistit lepší budoucnost? Jak změnit tento svět k lepšímu? Dospěli k tomu, že lepší budoucnost dřímá v jejich dětech a záleží tedy na tom, jakým způsobem se o ně postarají. Zde si uvědomili klíčovou roli vzdělávání svých dětí od nejútlejšího věku...

A tak začali lidé z válečných ruin stavět první školky. Brzy se ke komunitě rodičů přidal i pedagog Loris Malaguzzi, který se stal hlavním představitelem a spolutvůrcem tohoto přístupu ve vzdělávání. Skupina rodičů a pedagogů se postupně rozšiřovala a zakládala další jesle, školky a školy v regionu. Místní kultura zaměřená na vlastní komunitu dala vzniknout novému směru ve vzdělávání, který nese její jméno – Reggio Emilia.

V osmdesátých letech se pak filosofie Reggio Emilia dostala do povědomí světa a to zejména díky mezinárodní výstavě ve Švédsku. V roce 1994 vznikla první mezinárodní Asociace Přátel Reggio Dětí (Reggio Children) a v roce 2006 bylo otevřeno Mezinárodní Centrum Lorise Malaguzziho, kde se dnes setkávají a vzdělávají pedagogové celého světa.

Reggio samozřejmě sdílí i některé hodnoty známějších směrů jako je waldorfská pedagogika nebo Montessori, ale není to filosofie s daným systémem principů a hodnot, je spíše přístupem, který vychází ze základních principů toho, jak se děti učí. „Tyto hodnoty jsou interpretovány v různých školách, v různých kontextech a různými způsoby.“ (Susan Lyon). „Dvě Reggio školy nemohou být totožné.“
Reggio zkoumá děti jako individuality, na které je třeba přiměřeně reagovat. Právě od dítěte se můžeme mnohé naučit.